originální název: The Midnight Library
autor: Matt Haig
překlad: Tereza Rottová
nakladatelství: Dobrovský s.r.o.
místo a rok vydání: Praha 2022
ISBN 978-80-277-0246-6
místo setkání: Café Rybka v Praze
datum: úterý 9. ledna 2024
čtenáři: Bára, Zuzka, Káťa, Míša
Podívala se na Instagram a zjistila, že všichni kromě ní přišli na to, jak žít.
– strana 29
Setkáváme se poprvé nad knihou. Vstupujeme do neznáma a jsme zvědavé. Nevíme přesně, co od takového setkání nad knihou očekávat. Postupně se rozproudí diskuse a otevírají se i velmi osobní témata. Co je vlastně ústředním tématem Půlnoční knihovny? Jak se Vám vžívalo do hlavní hrdinky? Která z postav Vám byla sympatická a která ne? Přemýšleli jste někdy o smrti…?
“Ve čtrnácti? To jsem si myslela, že budu plavkyně.” Bývala nejrychlejší čtrnáctiletou dívkou v plavání prsou a druhá nejrychlejší ve volném způsobu v celé zemi. Vzpomínala na to, jak na britském mistrovství v plavání stojí na stupních vítězů.
“Co se pokazilo?”
Rozhodla se pro krátkou verzi. “Byla jsem dost pod tlakem.”
“Tlak nás ale utváří. Začínáš jako uhlí a díky tlaku se z tebe stane diamant.”
Jeho neznalost procesu vzniku diamantů přešla bez poznámky. Neřekla mu, že uhlí a diamanty jsou sice obojí uhlík, ale uhlí není dost čisté na to, aby se mohlo pod jakýmkoli tlakem stát diamantem. Přísně vědecky vzato začínáme jako uhlí a končíme jako uhlí. Možná právě v tom spočívala ta skutečná životní lekce.
– strana 17
V Půlnoční knihovně je možné skrze smrt znovu objevovat život a jeho možnosti. Můžeme být, kým si přejeme. Přemýšlíme nad tím, zda je možné prožít ideální život bez překážek a protivenství. Shodujeme se na tom, že krása života spočívá nejen v radosti či okamžitých pocitech štěstí, ale také nebo právě v náročných výzvách, které přicházejí a dávají nám šanci růst.
“Dokud Půlnoční knihovna stojí, Noro, budeš smrti uchráněna. Nyní se musíš rozhodnout, jak chceš žít.”
– strana 38
Radujeme se z kosatců pana Banerjeeho. Líbí se nám metafora šachovnice, svůj první tah rozehráváme již s prvním nádechem. Přáli bychom si někdy vrátit se na samotný začátek hry?
“Podívej se na šachovnici, kterou jsme společně vrátily na místo,” pobídla ji paní Elmová jemně. “Podívej se, jak teď vypadá upraveně a bezpečně a klidně, než započne hra. Je nádherná. Ale je také nudná. Je mrtvá. Avšak v okamžiku, kdy učiníš první tah na desce, změní se to. Hned je chaotičtější. A ten chaos se s každým tahem jen stupňuje.”
…
“V šachu jsou stejně jako v životě možnosti základem všeho. Každé naděje, každého snu, každé výčitky, každého životního okamžiku.”
– strana 206
Někteří se dožadují šťastného konce v podobě svatby. Někdo Noru dokáže pochopit a někdo se nedokáže vcítit do jejích propadů a bezmocných stavů vedoucích až k sebevražednému jednání. Zdá se však, že zažíváme určitou shodu: život je o vztazích a ty se neobejdou bez zranění. Každý asi máme svou knihu výčitek, každý s ní však umíme jinak pracovat.
“Životu nemusíš rozumět, stačí ho žít.”
– strana 231
Odcházíme s pocitem, že nám spolu nad knihou bylo dobře. Máme plány a vize. Chceme se dál scházet. Kdyby nic jiného, čteme a mluvíme spolu, nasloucháme si. A to není málo.
Žít v přítomném momentu není vznešený ideál vyhrazený osvícencům a vyznavačům zenu, nýbrž je to jediný způsob, jak se nenechat ovládnout iluzemi.
– Brianna Wiest: 101 esejů, které změní vaše myšlení